Stále a víc po tobě toužím,
ne, není to náhoda, dnes to vím,
dnem i nocí o tobě sním,
sejít s tebou, se musím.

 Vím je to sen, ten spoustu let mám,
je v něm obraz co objímá rám,
plátno sluncem září, tu dokonalost znám,

Povím vám příběh, co jsem poslouchal.
Malým klukem byl a můj děda jej povídal.
Před spaním ji říkal a já krásně usínal.

Kytici veršů jen pro tebe jsem psal
s citem a láskou ji jen něžně vázal
voní létem, tu vůni krásnou poznal

Děkuji tobě lásko, že jsem pro tebe žil.
Na tvých křídlech nechal se nést, když jsem o tobě snil.
Jak moc samotou se trápil, po tobě jen toužil.

Čas prvních lásek, ten čas poznání
vzpomínky v sobě nosíš a znáš jen trápení
slaná chuť slziček, ta hořkost a zůstalo jen smutnění

 Tam za sbírkou plnou básní a ještě o kus dál
žije prokletý básník, co verše své jen psal
za sílu svých svalů duši citlivou schoval